Archiv rubriky: Příběhy 89

Až do neděle 26. listopadu 1989 šířily se v Telči porůznu zprávy o dění v Praze, ale jen skrytě, a ne vždycky přesně. Pokud se někde objevil nějaký leták, byl vzápětí stržen. S obavami byly sledovány reakce největšího průmyslového podniku v městě – Motorpalu a jeho Lidových milic, kde ovšem v té době už mizela ochota k nasazení i u některých členů KSČ.

Už ve středu 22. listopadu měl však Klub mládeže možnost diskutovat o situaci v Praze a byl pak svolavatelem mítinku na náměstí v neděli 26. listopadu. Tehdy dorazili do Telče přímí účastníci pražských událostí, zejména studenti, a podali podrobnější informace všem, kteří se tam poprvé shromáždili, bylo jich na sedm set. Za velmi nevlídného počasí, sněžení a mrazu, vylézali řečníci na balustrádu kolem mariánského-morového sloupu. Potom se promítaly dokumenty z dění v Praze v budově Lidové školy umění (LŠU) a lidé podepisovali prohlášení „Několik vět“. Vzápětí byl ustaven koordinační výbor Občanského fóra (OF).

Pokračovat ve čtení „Kolo dějin v Telči – podzim 1989 až jaro 1990“

Na počátku sametové revoluce jsem byl v Praze na synodu ČCE jako čerstvě zvolený poslanec za liberecký seniorát ČCE (synod se konal v kostele vinohradského sboru ČCE).   Bylo mnoho věcí k projednání, proto se v pátek 17. listopadu zasedalo dlouho do večera. Před desátou hodinou dorazil Petr Payne, požádal předsednictvo o slovo a informoval synod o násilnostech, které právě proběhly na Národní třídě. Synodálové ihned o věci jednali a zformulovali nesouhlasný text k násilnostem, který synodní senior Josef Hromádka odeslal telegraficky ještě ten večer předsedovi vlády Adamcovi. Po skončení jednání jsem spolu s některými přáteli ze synodu šel do bytu pražských Kellerů na Pařížské, kde již bylo mnoho dalších lidí, kteří měli informace o dění na Národní, bylo tam i několik mladých lidí, kteří tam byli zbiti. Dlouho se během noci jednotlivá svědectví zpracovávala do zprávy, kterou jsem druhý den ráno na synodu přečetl, osobní svědectví předneslo i několik účastníků dění na Národní. Synod o násilnostech na Národní jednal a usnesl se na protestním provolání spojeném s požadavkem potrestání a odvolání odpovědných funkcionářů. Ten byl následně odeslán na nejvyšší místa tehdejší ČSSR. Pokračovat ve čtení „Vzpomínka na sametovou revoluci“

V roce 1984 mi byl v Horních Dubenkách odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Po krátkém zaměstnání jako topič a nezdařeném pokusu býti průvodčím osobních vlaků jsem zakotvil u Okresní správy spojů Jihlava – pošta Jihlava 2 jako odborný pracovník přepravy u vlakových a autobusových pošt. Pokračovat ve čtení „Vzpomínka na polistopadové dny roku 1989“

Listopadové události nepřišly zcela nečekaně. V blízkém zahraničí to začínalo být nadějné, v Polsku Solidarita, Maďarsko otevřelo hranice, které obyvatelé NDR využívali k hromadným přechodům na západ. Postoj vůdčího představitele SSSR M. Gorbačova byl zdrženlivý a bylo zřejmé, že nehodlá mocensky zasahovat. Protesty, veřejnou bezpečností tvrdě potlačované, se objevily i u nás. V lednu 1989 byli při demonstracích v rámci Palachova týdne v Praze účastníci i s pomocí vodních děl tvrdě rozehnáni. Pokračovat ve čtení „Sametová revoluce na Vsetíně den po dni“

1. listopadu 1989 na dveře evangelické fary zaklepal šéf opery olomouckého divadla.

V Olomouci, jako v každém jiném městě tehdejší socialistické republiky, probíhal tehdy právě Měsíc československo-sovětského přátelství. Na listopad 1989 byli k této příležitosti pozváni sovětští umělci z opery. Byli předně z Estonska, ale to se tehdy nerozlišovalo. A šéfdirigent operního orchestru Urmas Tanillo projevil zájem v Olomouci také koncertovat jako varhaník. Nechtěl ovšem hrát na varhany v olomoucké katedrále, chtěl svůj koncert uspořádat poněkud komorněji, na menším nástroji, v evangelickém kostele. Pokračovat ve čtení „V Olomouci těsně před sametovou revolucí“

Občanské fórum (OF) na Sokolovsku se začalo formovat 21. listopadu a různorodé skupinky se postupně připojovaly až do 14. 12. První prohlášení, které ostře protestovalo proti brutálnímu zákroku pořádkových sil v Praze 17. 11. 1989, podepsali pracovníci okresního muzea Sokolov.  Pokračovat ve čtení „Vznik Občanského fóra v Sokolově“

V neděli 19. listopadu 1989 po dopoledních bohoslužbách vystoupil bratr Blahoslav Dobrovolný a informoval sbor o pražských událostech ze 17. listopadu. Byl přítomen jako divák zahájení synodu, během něhož přišla do sálu skupina studentů a v šoku a s pláčem informovala všechny o tom, co se děje v Praze. Účastníci pověřili synodního seniora, aby se spojil s předsedou vlády Adamcem a žádal zastavení násilností a jejich vyšetření. Nato byl synod odročen. Další události se měnily hodinu od hodiny. Pokračovat ve čtení „Nosislavský faktografický sumář 89´“

Dne 17. listopadu 1989 jsem byl právě v Praze. Konal se totiž synod Českobratrské církve evangelické, při kterém se měla mimo jiné řešit také otázka dvou mých spolužáků, kterým byl jako duchovním ve východních Čechách odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Ačkoliv se jednalo o akt ryzí svévole a Ministerstvo kultury ČSSR souhlas oběma vrátilo, krajský církevní tajemník v Hradci Králové jej odebral znovu. Celý postup se několikrát opakovat a odrážel asi hlavně mocenský zápas krajského národního výboru s ministerstvem. Že v tomto zápase jde také o dva lidské osudy a o osud dvou sborů, to ony vysoko postavené funkcionáře tolik nezajímalo. Pokračovat ve čtení „Písecký příběh listopadu 89´“